Jan Schneider

V červenci 1999 přišel VUS o nenahraditelného člověka. Honza Schneider, jehož rodinou byl náš soubor téměř padesát let, byl a zůstává i nadále legendou VUSu. Těžko se mezi všemi generacemi Vusáků najde někdo, kdo by na Honzu, na jeho zápal, nadšení a všudypřítomný humor často nevzpomínal. Honza Schneider byl ve VUSu doma.

Narodil se 24. května 1933. Do VUSu vstoupil v říjnu 1951 coby začínající student Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Dle svých vlastních slov to prakticky dostal jako úkol od tehdejšího fakultního výboru ČSM, neboť každý student musel být tehdy „angažován“. Tím se na druhou stranu vyhnul jiným, podstatně méně příjemným formám angažovanosti. Jako zpěvák byl zařazen do hlasové skupiny tenorů, ale záhy se zapojil i do organizační práce pro sbor. Podílel se na přípravě a realizaci historicky druhého vusáckého zájezdu – do Berlína ještě v roce 1951. Již v roce 1954 opouští řady aktivních tenorů a začíná se věnovat organizační práci na „plný mimopracovní úvazek“. Nechyběl prakticky u ničeho, co bylo spjato s VUSem, a když pak v letech 1984-1986 nesměl zásahem „moci úřední“ cestovat do tehdejších kapitalistických států, obětavě připravoval všechny tehdy realizované zájezdy tak, aby je VUS dokázal absolvovat i bez jeho účasti. Díky svému organizačnímu talentu a jazykovému vybavení dokázal navazovat a udržovat kontakty v zahraničí a doma prosadit (a tehdy především správně zdůvodnit), proč se sbor má zúčastnit nejrůznějších akcí v kapitalistické cizině, ať už se jednalo o sborové festivaly, soutěže nebo prosté výměnné pobyty a koncertní turné. Doma zase dokázal prosadit, že sbor každoročně zpíval jeden z vánočních koncertů v chrámu sv. Mikuláše na Malé straně, což bylo jinak pro mládežnické i jiné sbory prakticky tabu. Již v první polovině šedesátých let se Honza zasadil o samostatné členství VUSu v Evropské federaci mladých sborů (EFJC), jejímž členem je sbor jako jediný z českých sborů dodnes. Později začal aktivně působit také v Unii českých pěveckých sborů (UČPS). Kombinace těchto aktivit vyvrcholila uspořádáním Mezinárodního týdne zpěvu Europa cantat v Táboře v červenci 1984. První akce tohoto typu v socialistické zemi měla velký úspěch a získala si nejvyšší uznání prezídia EFJC. Tento festival se potom opakoval i v letech 1987, 1990 a 1993. U všech byl Honza Schneider jednou z vůdčích osobností. Jeho spolupráce s EFJC byla završena v devadesátých letech jeho členstvím v prezídiu EFJC (1994–1997), kde na pravidelných jednáních zastupoval kromě VUSu také UČPS a některé země střední a východní Evropy. Samostatnou kapitolu tvoří jeho spolupráce s Univerzitou Karlovou. Stál u zrodu tohoto partnerství v roce 1977 a do posledních dnů spolupracoval s předními činovníky Univerzity Karlovy na společných projektech nebo akcích, při kterých Univerzita Karlova pomáhala organizačně. Za jeho dlouholetou aktivní činnost ve VUSu byla JUDr. Schneiderovi udělena řada uznání a ocenění, poslední a současně nejvyšší – stříbrná pamětní medaile UK v roce 1998 u příležitosti 50. výročí vzniku souboru.

V osobě Honzy Schneidera odešla 22. července 1999 vusácká legenda, nenahraditelný manažer, neúnavný organizátor a výborný kamarád.

Jeho stručné vyznání lze nalézt v úvodu publikace VUS a Vusáci 1948–1998 vydané u příležitosti oslav 50. výročí založení souboru v červnu 1998:

„Když před padesáti lety založil tehdejší posluchač AMU a později již známý hudební skladatel Jan Tausinger pěvecký sbor, netušil jistě, jak toto těleso významně zasáhne v pozdějších dobách do hudebního života v naší zemi a bude známé nejen u nás doma, ale i v mnoha cizích zemích.

Hovoří-li kdokoliv o VUSu, musí především zhodnotit stovky hodin náročných nácviků a společného zaujetí pro sborový zpěv. Dalším důležitým stimulem je vytvoření kamarádské party mladých lidí z různých sociálních skupin, mezi kterými vždy převažovali vysokoškoláci. Ten, kdo se stal členem VUSu a působil v něm určitou dobu, jistě poznal, že velkým přínosem pro jeho další životní dráhu bylo poznání přátelského a inteligentního prostředí, které zde vždy panovalo. Různá soustředění, zpěvy na 1. máje u sochy K.H.Máchy na Petříně a třeba i přátelská posezení v klubovně či nějaké hospůdce – to vše patřilo a stále patří ke krásným vzpomínkám na členství ve VUSu.

Veškeré dění ve VUSu přineslo všem, kteří v něm působili, radost ze společně dobře vykonané práce, naučilo je osobní kázni a nadšení z různých úspěšných soutěží či koncertů, kterých VUS dosáhl. Proto mu také stále patří titul souboru mladých lidí, i když nás od doby jeho vzniku dělí oněch neuvěřitelných padesát let.“

Jan Schneider, ve VUSu od října 1951