Výročí založení Univerzity Karlovy
7. 4. 2016 - 14:00
Velká Aula Karolina, Ovocný trh, Praha 1 – Staré Město
NEVEŘEJNÁ AKCE
Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy v Praze byl přizván k hudebnímu doprovodu slavnostních ceremonií při příležitosti 668. výročí založení Univerzity Karlovy v pražském Karolinu. V podání VUSu zazní mimojiné česká státní hymna a Gaudeamus igitur – hymna studentstva.
|
Program: Státní hymna ČR Písně českých utrakvistů – cyklus zpěvů z 15. století (realizace Miroslav Venhoda) Účinkují: Vysokoškolský umělecký soubor UK Praha řídí Josef Kurfiřt |
 |
Písně českých utrakvistů
Utrakvismus je církevní směr konce 14. a zejména pak 15. století, jehož označení pochází z latinského sub utraque specie (pod obojí způsobou), což odkazuje na hlavní sebeidentifikaci utrakvistů.
Císař Karel IV. byl velkým podporovatelem církevních institucí, neboť jedině díky nim mohl existenčně zabezpečit stále rostoucí počet vzdělanců, kteří nejen dodávali lesk jeho dvoru, ale především měli nepostradatelnou úlohu ve správě říše i zemí České koruny. Přesto si uvědomoval nebezpečí zesvětštění církve, které kvůli jeho politice mohlo nastat. Sám pozval v roce 1363 augustiniána Konráda (1326-1369) z rakouského kláštera Waldhausen, aby v Čechách kázal. Konrád od Karla obdržel faru Všech svatých v Litoměřicích. Ještě téhož roku se ale přesunul do Prahy, kde kázal v kostele sv. Havla. Mluvil proti lakotě a pýše Pražanů a jeho německá a latinská kázání se stala velmi populární – chodili na ně i židé. Od roku 1365 byl správcem fary u kostela Panny Marie před Týnem, jenž byl hlavním pražským utrakvistickým kostelem – zde je také pohřben.
Zásady utrakvismu jako první formuloval Jakoubek ze Stříbra (1375-1429) ve spise Salvator noster. V rámci katolické církve vytvořili po schválení kompaktát (čtyři artikuly pražské) na basilejském koncilu částečně samostatnou církevní organizaci v čele s arcibiskupem Janem Rokycanou (1396-1471). V průběhu 16. stol. část utrakvistů splynula s Jednotou bratrskou, staroutrakvisté se postupně začlenili do katolické církve (zvláště po r. 1587, kdy utrakvistický administrátor Václav Benešovský odsouhlasil obsazování utrakvistických far katolickými duchovními), novoutrakvisté vytvořili vlastní církevní organizaci v čele s administrátorem, konsistoří a pražskou univerzitou jako svým ideovým centrem, též se podíleli na formulaci české konfese.
Cyklus Písně českých utrakvistů vznikl spojením gotických a raně renesančních chorálních nápěvů s pozdějšími vícehlasy, jejichž autorem je Jan Trojan Turnovský (1550-1606). Hudební realizace cyklu je dílem prof. Miroslava Venhody, jenž jej se svým souborem Pražští madrigalisté takto uváděl v 70. letech 20. století doslova v celém světě.
Jiří Teml: Te Deum laudamus
Latinský hymnus Te Deum laudamus patří k nejčastěji zhudebňovaným textům. Tradice připisuje autorství svatému Ambrožovi a svatému Augustinovi. Podle tohoto podání hymnus vznikl u příležitosti Augustinova křtu, jehož svátost mu v roce 387 v MIláně udělil Ambrož. Někteří současní badatelé pochybují o reálnosti této verze a autorství připisují srbskému biskupu Nicetasovi. Další badatelé však zpochybňují i tuto hypotézu a domnívají se, že chvalozpěv vznikl sloučením dvou starších hymnů, jednoho ke chvále Boha Otce a druhého Boha Syna.
Kompozice skladatele Jiřího Temla (*1935), která zazní na tomto koncertu, je určena smíšenému sboru a capella, pochází z roku 2012 a premiéroval ji u příležitosti loňského skladatelova jubilea právě Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy.
